Před mnoha lety mi jeden moudrý muž řekl - Lepší jeden napravený hříšník, než sto spravedlivých.

Tehdy jsem tu moudrost ještě plně nechápal, do mých 46.let jsem totiž žil život na tzv. plné pecky.

Na nic nebyl čas.

Podnikal jsem v pěti zemích, měl jsem pod sebou 150 lidí, budoval co se dalo a hnal se za uznáním a úspěchy. A taky vydělával peníze.

Byl jsem mnohdy k lidem tvrdý (ale i spravedlivý), ale většinově neempatický šéf. Špatně jsem jedl, moc toho nenaspal a pil jsem hodně alkoholu.

A jak to obvykle bývá - "tak dlouho se chodí s džbánem pro vodu, až se ucho utrhne".

U mne se utrhlo v mých 46. letech s diagnózou rakovina (poprvé v roce 2016) a pak další s navrátivší se rakovinou o cca 15. měsíců později. 

Nejdříve jsem to hrůzu kolem a to proč vlastně přišla absolutně nechápal.

Neuvědomujíc si, že můj životní styl "kamikadze" a to hlavně toxická strava, enormní vypětí a pak to mé chování k lidem ...

Vše jsem si uvědomil až na "smrtelné posteli".

Stojíc v záři světla při mém intimním "hovoru s Bohem" na zadní terase našeho domu v druhé polovině listopadu 2017.

Změnilo mi to život navždy.

A dívaje se teď s mým synem na fotky táty "tlustohlava" je nám všem (doma) tato předešlá doba velkým mementem.

Rakovina má totiž spoustu příčin.

Roste nám většinou v těle pomalu a hlavně hodně dlouho.

A my mezitím na té cestě likvidace sami sebe, každý z nás dostáváme "Božská" sdělení, že už by to s tím naším životem "kaskadéra se zdravím" stačilo.

Bohužel my tyto "sdělení" naší Duše nikdy neposloucháme.

A pak už je pro spoustu z nás (i někdy) pozdě.

Lapeni medicínskou propagandou bílých plášťů se už nejsme schopni osvobodit a vydat se na novou cestu.

Já jí říkám cesta uzdravení.

Kam jsem byl chvála Bohu "vyslán" i já na konci toku 2017.

Je to skvělá cesta.

Cesta za poznáním a uvědoměním si podstaty spousty věcí. Cesta bez bolesti, trápení a spousty vedlejších účinků různých prapodivných terapií.

Dívaje se s odstupem na tu fotku, která nám může být doopravdy mementem, si Vás dovolím požádat jen o jedno. O krátké zastavení, uvnitřnění se a přehodnocení svého dosavadního života.

Jen proto, že příště už může být (pro mnohé z Vás) prostě pozdě.

A nakonec bych snad chtěl říci toto:

Není ostudou být napraveným hříšníkem.

Naopak je to osvobozující a povznášející pocit, kdy se Vám mnohdy automaticky přenastaví vnímání světa a všechny životní pravidla.

- Žijete pak pro lidi a ne pro jejich využívání.

- Žijete pro klidem naplněné Bytí a ne pro adrenalinovou zábavu.

- Žijete pro rodinu a ne pro pomíjivé úspěchy v práci.

- Žijete pro radost a ne pro pouhé potěšení.

Je krásný ten život polepšeného hříšníka, milí Přátelé.

Neměnil bych jej ani za všechny peníze a drahok(l)amy světa.

Ty Vám totiž radost, lásku a štěstí nepřinesou.

Něco o tom totiž vím ...

Pavel Vojtek | Holistic Cancer Survivor

Průvodce. mentor, Podcaster a nezávislý Blogger

Chcete vědět více o mém příběhu Spontánního uzdravení z rakoviny?