Pokud bych se např. zeptal osazenstva mých sociálních sítí z čeho mají největší strach, odpovědi by byly zajisté různé.

Abychom nepřišli o práci.

Abychom nezkrachovali.

Abychom si užili důchod.

Abychom nedostali nevyléčitelnou nemoc.

Abychom nezažili rozvod.

Nebo rozchod s obchodním partnerem a pak ty tahanice.

Abychom, abychom, abychom .... atd.

Spousty abychom a ten hlavní strach možná nikdo ani nevzpomene.

A to je strach ze smrti.

Při tom hromadění všech těch hmotných statků nás ten strach ze smrti děsí asi úplně nejvíc.
Někdy nás vyděsí doopravdy až k smrti.

A přitom vlastně nic takového jako smrt v reálném světě ani neexistuje.

Hromadíme toho totiž tolik, že si mnozí z nás ani neuvědomíme, jak nám např. vyrostli naše děti. Bavíme se tak, až nám z toho všeho adrenalinu jde rupnout naše "hercna". 

A ani si v tom kalupu a spěchu mnohdy neuvědomíme, že nám odešli rodiče.

Strachujeme se o to všechno "nasyslené" a ani si neuvědomíme, že si "tam" nic s sebou nevezmeme.

Není to totiž potřeba, protože "tam" člověk dostane přesně to, co si zaslouží a to takovou měrou, jakou žil svůj pozemský život. Všechno se "tam" dozví, co dělal dobře nebo špatně, jak dobře nebo prachbídně žil.

A komu třeba ublížil nejvíce.

Ničemu neunikneme.

Vše se udá během kosmické sekundy. 

A někteří z nás, kteří měli tu šanci se vrátit znovu do svého pozemského těla na naši skvělou Matičku Zemi, ví přesně jak mají dál, většinou v novém o 360 st. obráceném životě žít. Ba co víc, nade vší pochybnost si uvědomují, že si tam s sebou nic nevezmou.

Milióny a miliardy v tu chvíli bezcenných bankocetlí a kilogramy zlata musí zůstat "dole".

A taky ví jak jen je ten "virtuální" čas, který tu máme všichni vyměřený pravděpodobně už při narození (spíše tedy vtělení) cenný.

Někdo bude žít život dlouhý a někdo se třeba už zítra ráno neprobudí.

Nic na tomto světě nás před Boží prozřetelností neochrání.

A není to nakonec jedno?

S vědomím, že člověk žil život jak nejlíp mohl, miloval své bližní, vychoval slušné a hrdé potomky a pomáhal kde jej bylo potřeba, vše co potřebuje je pro něj tady i tam vždy nachystáno.

A ani jej pak nenapadne si chtít vzít něco s sebou.

Vše už totiž stejně má.

Má lásku své skvělé manželky.
Má skvělé a moudré děti.
Má vzpomínku na své rodiče.
Má jasnou vizi zdravé rodové linie.
Má prostě vše, co má mít.

A taky ví, že tu bude dotud, dokud jej budou jeho rodina, blízcí a všichni jeho bližní potřebovat.

Věřte mi, to se pak člověku každý večer usíná. 

A taky ráno probouzí do každého nového krásného dne plného úsměvů a tisíců teď.

Bez výčitek z minulosti, která tu už beztak není (a nebude) a všeobjímajícího strachu z budoucnosti, která stejně v reálném životě neexistuje.

Šťastný to život bdělého člověka, milí Přátelé.

Na tomto i tam na tom druhém břehu. 

Pavel Vojtek

Průvodce, Mentor a Holistic Cancer Survivor

Podívejte se na epizodu č.38  - Jak jsem porazil rakovinu aneb jak jsem se zbavil strachu z umírání a smrti.

Anebo si tuto epizodu č.38 poslechněte na vlnách podcastu Moje cesta nebo na vlnách Soundcloud Moje cesta