Tak a spouštím svůj blog ...
Dlouho jsem přemýšlel o tom , že to co se mi událo v posledních 3 letech dám někam, kde by si to mohl každý o své vůli a hlavně v klidu přečíst.
Jmenuji se Pavel Vojtek.
Je mi 51 let., mám 30 let stejně skvělou manželku a dvě zdravé a bystré děti.
Uzdravil jsem se z navrátivší se rakoviny v její terminální fázi. Bez léků a lékařů.
A i když nejsem žádný professionální blogger, neživím se tím a předpokládám, že se ani živit nebudu, bytostně cítím, že bych Vám chtěl sdělit některé své zážitky a vhledy z mé cesty, která vedla ke kompletnímu uzdravení z rakoviny.
I proto, bych Vás na začátek poprosil, aby jste mi odpustili v mých příspěvcích na Blogu nějaký ten přebrept a možná i nějakou nespisovnou češtinu.
Vyrůstal jsem v dobách komunizmu, kdy jsem nemohl studovat to co jsem chtěl a když už to jinak nešlo, táta s mámou mne dali studovat na Slovensko, kde jsem slovenskou maturitou ukončil středoškolské vzdělání :-)
Pak už můj příběh pokračoval v Česku.
Vysoká škola ve Zlíně, první podnikání, první lásky a osudové setkání před 30ti lety s ženou mého srdce a stále mojí skvělou manželkou.
Život šel dál a přes všechny životní peripetie o kterých se dočtete v Mojí cestě jsem tady, silný , zdravý a spokojený člověk, žijící v harmonickém manželství, s manželkou a dvěma skvělými dětmi, mými nejlepšími učiteli.
Stojím zde vzpřímený , obklopený tím čemu bychom mohli říct harmonický, vše objímající, spravedlivý a vše přející vesmír.
Dostal jsem dar od Boha, kterým je můj nový život, který přijímám s pokorou a jsem za něj neuvěřitelně vděčný.
Přeji Vám příjemné počtení a
děkuji předem za jakékoliv Vaše reakce
Váš Pavel | Můj příběh | Moje cesta