Tuto otázku si pokládá v určitém období svého života každý z nás.

Protlačím "to" přes tu nevoli, lenost a nezájem většiny zůčastněných?

Může to být třeba dilema obchodníka na jeho životním jednání, majitele při prodeji své firmy nebo obyčejného člověka, který jen chce změnit současné paradigma.

Před touto otázkou jsem stál ve svém minulém (podnikatelském) životě mnohokrát. Třeba když mi před 30.lety nikdo nevěřil, že se budou zámky řadičky prodávat lépe než kterékoliv jiné příslušenství na trhu nebo později, že si při koupi ojetého vozu budou na něj lidi kupovat prodlouženou záruku.

V těch dobách se mi všichni tzv. odborníci smáli.

A měli mě za blázna.

A já jim svojí pílí, urputností a nezlomnou vytrvalostí dokázal, že je (a bude) všechno jinak.
Byl jsem tak pyšný sám na sebe a celou naši firmu, až pýcha předešla pád.

Pád do hlubin nejhlubšího titěrného já, které se s diagnózou rakovina rozpadlo na cimpr campr a zůstalo chvála Bohu nakonec jen všudepřítomné a všeobjímající Já.

Podnikání jsem pověsil na hřebík, ale určité "výzvy" pořád zůstávají.

Třeba ta výzva vysvětlit lidem, že se dá z rakoviny uzdravit. 

A že se "na ni" neumírá.

A že to vlastně ani žádná nemoc (stejně jako další) není, ale je to jen symptom disharmonie těla, Mysli a naší Duše. A že mohou všichni žít zdravý a naplněný život bez jakýchkoliv mnohdy zbytečných karambolů a tzv. nemocí.

Podaří se mi to vysvětlit?

Podaří se mi otevřít tu pandořinu skříňku bílé medicíny? 

A zase mě mají za blázna.

Já nevím jestli se mi to podaří a vlastně ani nevím jestli je to v této v mnohém zvrácené době potřeba.

Většina lidí se totiž po sametové revoluci "usádlila" ve svém konzumistickém teplíčku a pohodlném smrádku svého falešného já (ega) a hraje hry na to jak se má dobře.

Uzamkli totiž svá srdce do vězení bezbřehého ateismu a konzumismu s nikdy nekončícím shonem za něčím. Radují se a nakrucují jak pávi, hordují adrenalinovým hrám a ani nevidí, že se mnohdy jejich životní Titanik blíží k osudové kře.

A já jen v mezičase tiše a s pokorou předávám to poznané za tou pomyslnou oponou, potvrzené mým současným životem.

A to jest:

Mýlite se, doopravdy je všechno jinak.

Kdo chce se zamyslí a kdo ne ať setrvá ve svojí "komfortní zóně" zapomínaje, že i ta má svoji ozvěnu.

A tou je naše svědomí.

To se nedá koupit a ani ničím uplatit.

A s tím svědomím ty nádherně znějící Boží mlýny.

Bijí stejně pro mě, jako pro Vás pro Všechny.

Slyším je potichoučku bít v dáli.

A co Vy?

Pavel Vojtek

Mentor, Průvodce a nezávislý Blogger