[K zamyšlení] Vím, že nic nevím.
Vím, že nic nevím.
"Blahoslavení chudí Duchem, neboť jejich je království nebeské."
Mnohokrát jsem přemítal nad tímto rčením z Bible - Evangeliem podle Matouše.
Dlouhou dobu jsem jej nemohl pochopit.
Nedávalo mi žádný smysl.
Nedávno jsem si na něj znovu vzpomněl, když jsem poslouchal jednu diskusi o antické debatě moudrých zakončené otázkou:
Kdo z nás moudrých je vlastně nejmoudřejší?
A všichni se v té dávné době svorně shodli nad jedním jménem.
SÓKRATES.
Jeho neznámějši citát zná skoro každý z nás.
"Vím, že nic nevím".
Je to jeden z mých nejoblíbenějších citátů stejně jako Sókrates a Platón jsou mými nejbližšími učiteli. Učí nás, že moudří lidé, kteří "ví víc" si vždy v určité etapě svého života uvědomí, že vlastně nic neví.
Na rozdíl od různých rozumbradů a rozumářů, kterých je v každé době přehršel.
Moudrý člověk totiž pochopí a je neskonale vděčný, že se mu otevřela studnice moudrosti, která je nepochopitelně pro mnohé z nás, mimo tento materialistický 3D svět.
Tito moudří lidé zažijí většinou zážitky blízké smrti, našim rozumem nepochopitelné mimotělní zážitky či různé druhy Samadhí či Satori.
Vědět víc není vůbec jednoduché.
A není to taky žádná výhra.
Většinu života totiž žije takový člověk "sám" s hrstkou svých stejně duchovně naladěných bližních a to co "ví" si nechává většinou pro sebe.
Už tak je stejně pro většinu lidí za blázna.
Ale i s tímto "cejchem" si pro mnohé nepochopitelně užívá toho blaženého pocitu naplno žitého života s jasným vědomím, že (vlastně) nic neví.
Na rozdíl od těch nahlouplých rozumářů a různých rozumbradů, kteří jen:
Neví, že nic neví.
Každému z nás je proto naloženo jen tolik, kolik jsme schopni zvládnout, milí Přátelé.
Někdo žije život s pocitem, že ví všechno a přitom neví nic a jiný zase v ústraní s vědomím, že vlastně neví nic.
Vidíte, život je spravedlivý.
A tak je to správně.
Pavel Vojtek
Holistic Cancer Survivor, Průvodce, Mentor a nezávislý Blogger