Minulý víkend jsem si jako většina z nás užíval s rodinou volných dnů a současně jednoho z největších českých svátků.

Den upálení mistra Jana Husa.

Jednoho z největších Čechů a současně nejsilnějších českých archetypů.

Tak silného a oddaného českému národu a ležícího v žaludku současné politické garnituře a jim poklonkujícím médiím, že jsem v nich o tomto skvělém člověku nenašel ani zmínku.

Namísto toho se médii promenují divně vypadající individua nevalného charakteru propagující válku, lži či různá zvěrstva.

Mistra Jana v MSM médiích moc neuzříte možná proto, že celý svůj život bojoval právě za Pravdu. Za tu Pravdu, která se v současné pokroucené době stala téměř sprostým slovem. V době kdy slizká a nahlouplá lež převlečená ve farizejském hábitu za Pravdu, je pro mnohé z nás přijatelnější.

V době, kdy mnozí z nás považujeme lež za novou (neo)liberálnější tvář pravdy.

Lžeme na potkání, jak tiskne.

Lžeme v práci.

Lžeme doma.

Lžeme svým dětem.

Lžeme z povinnosti, z vypočítavosti a vlastní zbabělosti.

Mistr Jan Hus by nám určitě vyčinil.

A my bychom ho pravděpodobně znovu upálili, tak jak jsme všichni upálili Pravdu v sobě. 

Pro svoje pohodlí.

Pro svůj prospěch.

Pro svůj klid.

Jsme to ale zvláštní národ.

Kdysi hrdý národ Český.

Jeden z nejvíce duchovních národů staré dobré Evropy.

Měli bychom začít zpytovat svědomí.

Až totiž budou naši krásnou zemi ramovat barbaři za mlčení a kolaborace jejich domácích českých slouhů a podržtašků (a že už začali) si na mistra Jana všichni vzpomeneme.

Hledej Pravdu.

Slyš Pravdu.

Uč se Pravdu.

Miluj Pravdu.

Mluv Pravdu.

Drž Pravdu.

A braň Pravdu,

až do smrti.

Snad se nám rozsvítí.

A snad už v té inkriminované době, která není daleko nebude pozdě.

Děkujeme Vám, Mistře Jene.

Vaši hrdí Češi.

Pavel Vojtek

Průvodce, mentor a nezávislý Blogger