Existuje mnoho cest léčení, ale také mnoho cest vedoucích k uzdravení.

Spousta z nás vlastně v současné době ani nerozezná, jaký je mezi léčením a uzdravením rozdíl.

My lidé žijící v dualistickém světě těmto cestám dáváme různé názvy a nálepky, jako např.:

- Klasická či alopatická, ...

- Přírodní, naturopatická či holistická ...

takto je většina z nás vidí a rozděluje.

Nechtěl bych zabřednout do hloubky popisu těchto cest, ale snad bych jenom zmínil, že se časem naše vidění světa i těchto cest mění.

Mnohdy se změní radikálně.

Na začátku naší cesty většina z nás vidí bílé jako bílé, pak se vlastním poznáním mnohdy ty barvy naší životní zkušeností změní.

A nakonec člověk zjistí, že to co vidíme před sebou je jenom naučený program, který nahrála naše podvědomá Mysl z našeho nejbližšího okolí a do nekonečna jej pořád opakuje.

Tak jsme byli všichni učeni a poučeni již od narození a pak ve školách a následně v našich firmách či zaměstnáních podvědomě "masírováni".

Prošli jsme určitou silnou indokt(o)rinací, ne nepodobnou hypnóze, o které většina z nás nemá ani ponětí.

A tak je to i s vnímáním klasické medicíny (já jí osobně říkám alternativní) a s různými jejími metodami léčení.

Za posledních 100.let totiž naše západní civilizace prošla tak hlubokou sociální, morální a hlavně duševní lobotomií, že už ani vlastně nevíme co je pravda, nepravda a co je to pravé léčení.

Zdravý životní styl nahradila lenost a obžerství.

Pravidelný pohyb nahradilo sezení u TV obrazovek, mobilů a vysedávání po restauracích.

A to pravé léčení, které tu pro nás je tisíce let, bylo nahrazeno polykáním chemických substancí, mnohdy neslučitelných s fyzickým zdravím člověka.

Klasická bílá medicína sešla ze své cesty.

Musím ji ale přičíst k dobru i s jejím nabubřelým egem to, že i tak je velmi důležitá pro většinově nevědomé lidi. Bez ní stejně jako bez ega si obyčejný člověk už ani neumí svůj život představit.

Do různých her a teorií zamotaná Mysl jeho život vytváří a ego jej řídí.

A k té pravé medicíně se po všech těch peripetiích lidé obrací většinou až jim ta (bez)chybná alopatická medicína a její prodloužené ruce (lékaři) neumí poradit.

Něco málo o tom vím neb se s těmito zoufalými lidmi potkávám téměř každý den.

V situaci kdy jsou zoufalí tak, že si neumí v tom chvatu strachu pomoci sami a ani jim neumí pomoci Ti mnohdy egem zaslepení doktoři.

Čeká je i nás ještě dlouhá cesta.

Doktory s jejich nepochopením nemocí a jejich příčin jako takových, vč. pokřivení základního poslání Hippokratovy přísahy a tzv. pacienty s tím hlavním pochopením, že:

- Symptom není nemoc.

- Symptom má vždy své příčiny.

A tak to je vlastně ze všemi nemocemi od rakoviny až k fiktivnímu Covidu a.k.a. klasické umně přebrandované chřipce, která stejně jako ostatní nemoci je jenom mnohdy zoufalou snahou našeho těla o svoji očistu.

Očistu od toxinů fyzických, duševních, ale i Duchovních.

Dobrou zprávou je, že člověk kterému nezbývá v životě nic víc než smrt, je mnohdy přístupnější ke změně. Ke změně ve svém životě, ale i postupném chápání současného v mnohém pokřiveného paradigma.

A pak se i mnohým z nás rozsvítí.

Každému jinak a každému v jiný čas. 

Někomu pod tlakem tzv. nevyléčitelné nemoci (jako to byla u mne rakovina), jiný na to přijde postupným hloubání a postupem na úrovních svého vědomí.

Každý z nás má svoji cestu.

Vy, Váš soused i Já.

Volba záleží vždy jenom na nás.

Klasická nebo alopatická? Nebo spíše tedy přírodní nebo naturopatická cesta?

Já si po svém utrpení, které jsem si několik let zažil s klasickou bílou medicínou vybral tu druhou.

Já jí říkám holistická cesta.

Tu cestu, která vlastně alternativní vůbec není. Tu cestu, která se stará jak o tělo, tak i o Duši člověka mnohdy zamčenou na deset zámků v temném sklepě našeho já.

Tu jedinou cestu, která je mému srdci nejbližší a která mně zachránila můj život.

Ale k tomu si musí dojít každý z nás sám.

Každý vždy ve správný čas.

A tak je to správně.

Přeji Vám klid a mír v Duši.

Nejenom při čtení mého článku ... 

Pavel Vojtek

Průvodce, Mentor a Holistic Cancer Survivor