Vždy jsem byl fascinovaný západem slunce.

Neuměl jsem si to vysvětlit, ale už v mládí jsem sedával a v němém úžasu sledoval, jak sluníčko zapadá za hory. 

A cítil tu úžasnou energii.

V průběhu posledních několik let jsem se k tomuto úžasu pozorování, které prorostlo v moji specifickou meditaci vrátil.

Před několika dny jsem při procházce s pejskem zažil něco úžasného.

Byl jsem tak nějak vtažen do magické souhry našich lesů, obtékající Vltavy a zapadajícího Slunce, do úžasného úkazu, který mě úplně "pohltil". 

Možná se mi jej i nakonec, určitě ne náhodou podařilo zvěčnit.

Cítil jsem neuvěřitelnou energii.

Zapadající slunce mne se svým svitem objalo do své otcovské náruče takovou silou, že jsem téměř ztratil vědomí sám sebe.

Opět jsem nakoukl "tam", odkud jsem se vrátil v druhé polovině listopadu 2017, při mém intenzivním mimotělním NDE zážitku.

Po ukončení mojí meditace na břehu Vltavy jsem se znovu na fotografie podíval a u jedné jsem ustrnul v němém úžasu. Nejenže se mi okamžitě vyjevil jeden z obrazů Fráňi Drtikola, ale ... no ostatně, tu vibraci posuďte sami.

Byl to jeden z nejúžasnějších momentů a západů slunce, které jsem za posledních pár let zažil.

A pak ať mi někdo říká, že nejsou věci mezi nebem a zemí.

Pořád mi nevěříte?

Zadívejte se znovu pozorně ještě jednou na tu fotku, oprostěte se od všech předsudků a zeptejte se sami sebe, co na ní vidíte.

A klidně mi dejte vědět.

Mějte se zatím moc fine,

Pavel Vojtek 🌅 | Průvodce a Mentor

Poslechněte si jednu z prvních epizod podcastu moje cesta o mimotělních zážitcích (OBE)