Život je cesta.

Narození, kterému říkám spíše vtělení, dětství plné sportu, život rozverného mladíka, vysoká škola, 25.let podnikání, ... 

A pak diagnóza rakovina.

Nikým nezpochybnitelný rozsudek smrti od top tří českých onkologických pracovišť.

Myšlenky na závěť, osamocené děti vyrůstající bez táty.

A světlo při mém mimotělním (NDE) zážitku.

A pak jen uzdravení.

Bez léků a bez lékařů. Holistickou cestou.

A úplně jiný život.

Jako by člověku rozsvítili světlo v obrovském hangáru (života), kde před tím chodil jen s čelovkou.

Těch nových věcí, vjemů a vhledů.

Nejprve mraky pochybností, jestli se člověk přece jenom nezbláznil a pak tichem vyzářené ujištění, že vše je jak má být.

A život je klidný, šťastný, bez jakýchkoliv nemocí.

Spíše Bytí než život v pravém slova smyslu.

Někdo by řekl, že to musí být paráda.

Někdo mi kdysi řekl, že to tedy musí být, ten život s otevřeným vědomím a klidem budhistického mnicha, žijícího v horách obklopených bujnou produševnělou přírodou.

Ono je i není, ale co to nabyté poznání️?

Krystalicky průzračné poznání, že téměř vše, čemu člověk do svých 46.let věřil, byl blud.

A co to vnitřní (pře)nastavení životního harddisku, které Vám dovoluje jen to co je správné a Vy nemůžete žít jinak, než v Pravdě. Nemůžete lhát, nemůžete se přetvařovat, nemůžet být hrubý k lidem a ani nimi už nemůžete manipulovat.

A pokud to snad uděláte, příjde blesk ve formě odpovědi Vaší duše.

Instantní karma.

Hned vše víte. 

Co jste udělal(a) špatně a kde jste se zase nechal(a) na krátkou chvíli oblouznit svým egem.

Staří mystici, gnostici a moudří filosovové říkali, že je to velké privilegium žít dva životy v jednom.

Já už to také vím.

Vím, že život je dar.

Trvalo mi to téméř pět desítek let, než jsem si to uvědomil.

Jednou o tom životě po návratu z druhého břehu napíšu knihu.

Nebude už jenom pro ty uzdravené z rakoviny, aby věděli co je potom návratu čeká (mnozí to netuší), ale i pro ty, kteří měli podobný silný (třeba mimotělní) zážitek a pořád neví "co se jim to vlastně stalo".

Bude v ní určitě stát, že život je také cesta a že život je neuvěřitelný dar. 

Největší dar, který jsme mohli jenom dostat.

Přijměme jej a začněme žít.

Vše kolem nás nám hraje do not.

Jen my to mnohdy nevidíme.

Já to také neviděl, až mi ta nonšalantní stará moudrá dáma (rakovina) otevřela oči.

Je to už 8.let po mojí první diagnóze.

Jak ten život letí. 

Vidím to při pohledu do zrcadla na toho, kdo se na mě dívá skrz moje oči a obývá moje fyzické tělo.

Vidím to na svých skvělých dětech. Dělají mi neuvěřitelnou radost.

Každý jeden boží den.

Jsem šťastný člověk.

Zdravý, spokojený, vyrovnaný.

Nic mi nechybí.

Miluju svůj život. Jako nikdy před tím.

Děkuji Vám všem, že tu mohu s Vámi být.

Namaste.

Pavel Vojtek | 55.let | 8.let po diagnóze rakovina | 

t.č. Průvodce, mentor a autor knihy "Návrat z druhého břehu"