Zbývalo mi pár týdnů života.

S tím jak se pomalu, ale jistě blíží vydání mojí knihy Návrat z druhého břehu, si s posledními úpravami textů čím dál víc uvědomuji, jak je náš život pomíjivý.

Nevím kolikrát už jsem při pročítání mého rukopisu plakal.

A prožil zas a znova své umírání.  

Kolikrát jsem stál na té pomyslné hraně, na naší zadní terase při mém pouhými slovy nepopsatelném NDE zážitku a modlil se k pánu Bohu ať to "všechno dobře dopadne".

Ať můžu ještě pár let žít a vidět svoje děti vyrůstat a být jim empatickým a milujícím tátou.

Prosil jsem jej na pomyslných kolenou, ať to utrpení už skončí a úpěnlivou modlitbou (jako zarytý ateista) jsem prosil pokud dopravdy je, ať mi dá znamení.

V tváři pokryté slzami jsem sliboval sám sobě, že udělám vše pro pochopení mojí nemoci.

A také uzdravení z ní.

A pak to přišlo.

Jako blesk z čistého nebe, bez mého přičinění jsem upadl do stavu vědomí mimo sebe a zažil něco, co si budu pamatovat do mých posledních dnů.

Oslňující slunce uprostřed magické noci s tajemným svitem měsíce, neuvěřitelný "pohled sám na sebe z druhého patra" a spousta "vyzářené energie" mě toho listopadového večera roku 2017 vyslalo nezadržitelně na cestu mého uzdravení z rakoviny.

Z obtloustého, namyšleného, egem ovládaného a nadory prolezeného ubožáka odsouzeného na smrt, se během šesti měsíců stal mladík s tělem pětatřicátníka.

Ta razantnost změny byla pro mnohé šokující.

Nejenom pro lékaře ze tří věhlasných onkologických klinik, kteří mi dali všichni nálepku "beznadějný případ", ale i pro mé okolí, které nechtělo věřit svým očím. Ze zarytého ateisticky a striktně rozumově smyšlejícího materialisty se stal jiný člověk.

Psycho-spirituální smrt mi rozbila obraz mého falešného "já" na cimpr campr. Nezbylo z něj nic.

Snad jen pár vzpomínek a spousta užitečných lekcí do života nového. Života úplně jiného člověka, zdravého, šťastného a milujícího.

Téméř sedm let trvalo než si postupně "vše sedlo", rukopisem mojí knihy můžu konečně uzavřít jednu kapitolu mého života a nechat vše poznané uzřít světlo světa.

Ti z Vás, kteří četli skvělou knížku od Anity Moorjani - Musela jsem zemřít, asi tušíte v jakém rytmu se bude moje kniha odvíjet.

A já se jen modlím a děkuji pánu Bohu, že mi to vše umožnil.

Umožnil mi vše pochopit, prozřít a vyslat všem nemocným lidem silný vzkaz popsaný právě v mojí knize, která by měla být konečně na podzim L.P. 2024 na pultech knihkupectví.

A ten vzkaz zní, že rakovina nás nejde v žádném případě zabít, ale jen nám poslat důrazný vzkaz, že ten život který žijeme, už není k žití a že my všichni jsme Ti, kteří svým pochopením a upřímným přičiněním můžeme dojít ke konečnému stavu uzdravení bez jakékoliv nemoci.

Říkám tomu stavu Spontánní uzdravení.

Harmonickému stavu těla, mysli a naší Duše, který pak s Vámi setrvá až do konce života. 

O tom všem a spoustě dalších doporučení na cestě k uzdravení je moje nová kniha.

Děkuji, děkuji, děkuji.

Pavel Vojtek

Autor knihy Návrat z druhého břehu