Nedalo mi totiž na naší poklidné rodinné dovolené na Korčule nereagovat na jeden článek o rakovině (v komentářích) a zajímavé prohlášení Jardy Duška.

Líbí se mi totiž jak se MSM média začnou vrtět, když se někdo otře o jedno z ožehavých témat a dojných krav farmaceutického průmyslu, jakým je bezesporu i téma rakovina. 

Hejkají unisono jak nemocní oslové a přitom o rakovině nemají povětšinou ani páru.

A je jedno jestli je to redaktor MS plátku anebo klouzající po povrchu filuta, kterému někdo přilepil dočasně nášivku ministr zdravotnictví na klopu.

Je vidět jak je jim názor Jardy Duška v rozhovoru s Čestmír Strakatý nepříjemný.

O to víc, že většina vyřčeného v inkriminovaném rozhovoru je pravdivá.

Rakovina totiž není v pravém slova smyslu nemoc, ale to už z mých příspěvků určitě víte. Je to jen symptom napůl žitého života, ve vnitřních většinou dlouho neřešených fyzických, psychických ale i duševních kotrmelcích, které tělo manifestuje většinou pomocí tzv. novotvarů (nádorů) jako nemoc zvanou rakovina.

Jakmile však pochopíme, že nádory a ani rakovina nejsou naši nepřátelé, ale jen poslové určitých zpráv, začneme se k nim úplně jinak chovat.

Pochopíme je a vše si uvědomíme.

Přestaneme se jen léčit a absolvovat ty většinou s životem neslučitelné terapie.

A začneme se konečně uzdravovat.

Získáme zpět svoji životní sílu.

A (ne)moc pod naší taktovkou, se znovu navrácenou životní silou směřující k tolik potřebné změně, vytrvalé práci na sobě a znovu nabyté radosti ze života se rozplyne. 

V jednom mají ale různí fachidioti, lékaři i média pravdu a to je to, že obyčejný člověk desetiletí pod palbou bohapustých manipulací a polopravd nakonec doopravdy nevědomě vklouzne (např. pod diagnózou rakovina) do chapadel bílé alopatické medicíny a pak už se z nich většinou nevymaní.

A mnohdy nevědomě nastoupí cestu pomalé "eutanázie" pod taktovkou systému, který nás ohlodává na kost a politiků a farmaceutickým firmám oddaných bílých plášťů s jejich různými "hokus-pokus" terapiemi.

Takže si můžete vybrat diagnózu (rakovina), nemoc, léčení a za rohem číhající smrt anebo pochopení nemoci (symptomu) a vydat se na cestu uzdravení.

A kdo těchto pár tvrdých, ale upřímných slov doopravdy pochopí, dojde k poznání a hlubokému uvědomění, které si udrží až do konce svého pozemského života.

A pak jsou takoví lidé zdraví, bdělí a svobodní.

A o to tu snad jde.

Nebo ne?

Pavel Vojtek

Podcaster a nezávislý Blogger