Na jednom z nejkrásnějších ostrovů, kde jen člověk může být a tím je chorvatská Korčula si člověk ledacos uvědomí.

Ležíc třeba na mole rodinného domku, kde máte vše co potřebujete, pozorujíc tiše vrtošící hladinu jadranu třeba zjistíte, že mobilní síť či wifi je to poslední, co tady potřebujete.

Koukáte před sebe na poklidnou zátoku a vnímáte snad jen ten rytmický bzukot cikád, které tady tak nějak neřvou jako ty krávy, ze známého českého filmu.

Utřiďujete si myšlenky, ladíte pointu a kapitoly nové knihy, kterou máte na jazyku a přemýšlíte jestli ji začít psát nebo ještě dál cizelovat tu první Návrat z druhého břehu.

Prostě jen chcete, aby tam bylo vše.

Aby se každý, kdo si ji přečte mohl téměř okamžitě vydat na cestu (sebe)uzdravení z jakékoliv těžké nemoci.

Chcete dát lidem tolik potřebnou dávku pravdy a poznání na jejich cestu uzdravení.

A k tomu jim a také jejich blízkým, před ně postavit "startovací bloky" do kterých zaklesnou a společně se vydají na cestu uzdravení.

Mnoho se změnilo od mého spontánního uzdravení z rakoviny z roce 2018.

Tak často se mi objevují v mých vhledech a sklidněných myšlenkách antičtí filosofové Platón či Sókrates a jeho moudrost:

Vím, že nic nevím ...

A také si velmi uvědomuji, jak bude důležité všechny ty odlesky Pravdy a poznání, které jsem získal nejenom na tom "druhém břehu" přetavit do mých knih. 

Dát na světlo světa to krystalicky čisté poznání o podstatě Bytí, které je hlavním hnacím motorem a současně i katalyzátorem celého procesu uzdravení. To prosté uvědomění si vší té jednoduchosti celého procesu uzdravení, které ve mě mnohdy vyvolává husí kůži na celém těle.

Jen si představte situaci, kdy by nebylo žádných nemocí, snad jen trocha těch za ně se vydávajících symptomů a na tyto symptomy reagující naše tělo svými procesy zpětného navození harmonie, prostřednictvím procesu sebeuzdravení.

Slíbil jsem tam na tom druhém břehu, že budu trpělivým Průvodcem všem, kdo se o to poznání spojené s uzdravením z těžkých nemocí (u mne to byla rakovina) zajímají.

Přivést naši generaci znovu do prostředí harmonie těla, mysli a Duše. Ještě že ji všichni máme, co víc mi jí přímo jsme.

Neviditelnou průvodkyni našimi životy v hmotnosti (těle), kompasem všeho našeho Bytí tady na naší krásné matce Zemi, který před námi otevírá vše právě podle toho, jak jsme ochotni naší Duši naslouchat.

Včera na zpáteční cestě při mém běhu nádhernou jadranskou přírodou se mi v obrovském horku "zatočila" štěstím hlava.

Ledacos jsem při tomto zvláštním, téměř extatickém stavu pochopil.

A pak večer si vše utřídil v hlavě.

A znovu a znovu jsem děkoval Platónovu a Sókratovi za všechny ty jejich moudrosti nám předané.

S vědomím všeho prožitého, co je mnohem víc než všechny poučky světa a také tím hlubokým uvědoměním, že ...

... čím víc vím, tím víc nic nevím ...

A jak krásně se mi s tím žije.

Tady na Korčule i u nás doma.

Pavel Vojtek 

Autor kniha "Návrat z druhého břehu"

Průvodce a Mentor