V poslední době píšu hodně o důležitosti bdělé cesty za poznáním a uvědoměním.

A netýká se to jenom našeho zdraví, kariéry či rodinných vztahů. 

Většina z nás totiž zahleděná honbou za něčím (a mnohdy ani neví čím), nevidí v mlze hlubokého nevědomí ani metr před sebe.

Ženeme se v životě za falešným pozlátkem, bezcennými tretkami a farizejským kamarádstvím a nevidíme, jak nám život vytrvale posílá různá signály či upozornění.

Někdy je to chronická nemoc, to když třeba odkládáme řešení neodkladných věcí nebo taky dramatická událost třeba v rodině, to když nám z nepochopitelných důvodů odchází blízcí.

Všechny tyhle životní připomenutí jsou nám posílány proto, abychom si uvědomili, že se mnohdy jako kamikadze řítíme proti zdi.

A pak většina z nás narazí.

Dostane životní lekci, u mne to byla diagnóza rakovina a je potřeba také říci, že většina z nás dostane také šanci udělat nápravu.

Což většina z nás samozřejmě neudělá.

Přesně tak, jak to bylo i v mém případě, po mé operaci a chemoterapii, v nevědomí potřeby udělat změnu, jsem se nevyhnutně šinul dál k dalšímu životnímu karambolu.

Ta fotka níže vystihuje vše.

Pokud se pozorně podíváte, je jako z filmů A.Hitchcocka, to když jsme byli s mojí milovanou rodinou o prázdninách 2017 na Floridě.

 Jak "skvěle" jsem vypadal vidíte sami.

Bylo to necelé dva měsíce před sdělením zdrcující diagnózy rakovina je zpět.

A to pak byl fofr.

A ono pak člověk klesne znovu na ty pověstná kolena a dostane zase další šanci, to aby si vše uvědomil a sjednal ve svém životě tolik potřebnou nápravu.

Díky Bohu za tu šanci a moji následnou změnu, jen díky ní tu pořád mohu ještě být a užívat si života.

Života nového, poklidného, v plném zdraví. 

A tím bych jen chtěl všem, kteří si myslí že jsou nezničitelní, že si mohou dělat a mluvit co se jim zlíbí, to jsem si myslel i já před diagnózou rakovina, připomenout tu naši každodenní bdělost.

A vytrvání na cestě poznání a s ním přicházejícím uvědomění, které je nejvyšší formou všeobjímajícího, všeprostupujícího, těžce definovatelného a vysvětlitelného prostoru, kterému říkáme vědomí.

Tam se rozhoduje o odchodu (smrti) nebo uzdravení.

Tam se dostane jen bdělý člověk s pokorou v srdci a láskou k životu a svým bližním. 
A vše mu pak dojde a je mu pomoženo.

V životě osobním, pracovním i při uzdravení z rakoviny.

Myslete na to prosím.

Děkuji.

Pavel Vojtek 

Mentor a Průvodce | Holistic Cancer Survivor & Thriver