Jako by to bylo včera.

Díval jsem se do zrcadla a zdálo se mi, že vidím malého kluka. 

Uvědomil jsem si, že život letí tak rychle, že ani nevím, jestli jej skutečně žiju nebo je to jen panoramatický sen.

Proletěl jsem první polovinou života jako blesk a věřte mi, že ani sám nevím jestli ten, kdo se na mne dívá do zrcadla jsem pořád ten (původní) já.

Už jsem byl za mého současného života v tolika různých tělech.

Tělo miminka.

Tělo vysmátého dítěte.

Tělo mladého sportovce. Tělo novopečeného táty.

Tělo odsouzence na smrt.

Tělo bez duše.

Viděl jsem sám svoje tělo při mém NDE, jak stojím na terase pode mnou. Běžným rozumem to nepochopitelná situace. Vše se mi "tam na tom druhém břehu" slilo do nádherného prostředí poznání, uvědomění a lásky.

A já jen byl 🦋.

A nasával jsem plnými doušky to pravé Bytí. 

A pochopil, že život stojí zato žít.

Nepromarnit ani jeden jeho den.

A žít jej, jako by to byl ten den poslední.

Tak aby si člověk mohl říct, že jej baví to co dělá, co žije, a že má vše "vyřízeno". 

A když pak zjistí, že má už jít, tak aby "odešel" se vztyčenou hlavou, plný zdraví, to třeba když už mu začnou odcházet všichni jeho blízcí, které měl rád.

Nikdo nevíme, jestli se ráno probudíme.

A nikdo nevíme jestli to, co žijeme jako život doopravdy není jen sen. 

Vždyť někdy ty naše sny jsou živější a plnější života, jak ten život sám.

Proto jsem rád, že sním svůj život a zároveň žiji svůj sen. Každý jeden boží den. Jako by byl poslední.

A ničeho nelituji 🦋.

Vše bylo přesně tak, jak mělo být a je i bude, jak má být.

Stačí se jen trochu zastavit a uvědomit si, že jsme nedostali většího daru, než je náš život.
Uvědomit si, že ...

Je to (tu) jen krátký výlet, tak si jej spolu užijme.

S láskou v srdci, která jediná je. 

K životu, svým bližním i sám k sobě.

Děkuji.

Váš život 🦋

Pavel Vojtek

Holistic Cancer Survivor

Autor knihy Návrat z druhého břehu