Snad to lidé brzy pochopí.

Včera jsem při návratu domů z mojí schůzky s jedním kamarádem - spisovatelem brouzdal starou Prahou.

A jak se tak pomalu blížím ke koňi vidím, dlouhou frontu lidí. Říkám si, že to bude zase nějaké promo na nějaký mňam junk-food.

A ono to náborová testovací akce.

Prej na nějaký melanom kůže, či co.

A tak jsem tam deset minut stál, nechápavě se díval na svatého Václava a ptal se jej, kam jsme se to jenom poděli.

Nechci v žádném případě brát medicínské vědě víru v melanom, ale něco ve svém nitru mi říká, že je to s ním i s těmi ostatními druhy rakoviny trochu jinak.

Já třeba to (ne)bezpečné sluníčko miluju.

Využiju každou jednu možnost, kdy na něm mohu být. 

Sluním se a využívám příjem jediného možného vitamínu D (píšu o tom v jednom z mých článků), který vzniká jen a pouze interakcí slunečních paprsků s naší pokožkou (tělem). Ničím jiným.

Stejně jako u nás doma v Česku nepoužívám žádné přípravky na opalování, sluneční brýle už nenosím vůbec.

Ani jedny nám totiž neprospívají.

Na druhou stranu musím říct, že když jsme na dovolené u našich Slovanských bratří v Chorvatsku, pobyt na sluníčku, hlavně kolem poledne výrazně omezuji a někdy i vyjímečně použiju tzv. opalovací krém. 

Snad mi to moje tělo odpustí.

A tak bych snad jen chtěl nakonec říct, že naše matka Příroda zařídila vše tak, jak to zařídila. Moudře, vše a vždy k našemu užitku a hlavně naší ochraně.

Jen to musíme pochopit.

A to zázračné sluníčko je vůbec jedním z ochránců a patronů nás lidí nejlepších. 

Proto nechápu proč lidi musí tak blbnout se slunečními brýlemi (vím že je to cool) a krémy na opalování.

Vzdyť většinou stačí jen omezit pobyt na sluníčku v zeměpisných šířkách, kde jsme se nenarodili a slunit se s mírou. Pak Vám nic jako tzv. melanom kůže nehrozí.

Navíc to není nic jiného než ochranná a sebeuzdravovací funkce našeho těla.

Našeho těla otráveného toxiny vnějšími i vnitřními. 

A my proti němu (melanomu) bojujeme.

Falešnou prevencí, návštěvami pofiderních náborových akcí a pak většinou naše tělo i Duši zatěžujeme devastující toxickou léčbou.

Vždyť jen stačí být trošku bdělým a uvědomělým člověkem.

A vrátit se k matce Přírodě.

Použít srdce, dát dovolenou svým pět smyslům a zas tak neposlouchat tu našeptávačku nejvyšší - naši podvědomou Mysl. A také vypnout televizi, mobily a jít se projít nebo proběhnout do lesa.

Nedokážete si představit jaký jsem měl včera klid, když se mi po té scéně z Václaváku vybil mobil.

Vzal jsem si z baťůžku knížku od Karla Funka o Fráňovi Drtikolovi, kterou jsem ukořistil v malém antikvariátu u Národní třídy, chvíli se slunil a pak jen četl.

Udělejte to také a ono se Vám uleví.

A navíc to sluníčko Vám ten zájem o něj stokrát vrátí.

Uvidíte.

Pavel Vojtek

Holistic Cancer Survivor | Průvodce a Mentor