[Vděčnost] Základní ctnost na cestě za zdravým, šťastným a spokojeným životem
Každé nové ráno přináší nový život.
Nikdo nemáme nic jisté, ani tak jednoduchou věc, že se ráno probudíme.
Lidé si totiž v současné hektické době tak nějak přivykli všechno brát jako "take it granted."
Mají představu, že jsou nezničitelní, že si můžou všechno dovolit.
A že se jim nemůže nic stát.
A co třeba těžká nemoc a co třeba rakovina?
To se mi přece nemůže stát, žiju slušně (aspoň si to myslím), chodím do práce, vydělávám peníze a starám se o rodinu, říká si většina z nás.
A ono pak bum a je to tady.
A pak jen kaskáda životních událostí, kterou nemá ten, kterému byla ta strašidelná diagnóza sdělena pod kontrolou.
Přemítá co udělal špatně.
Ptá se proč zrovna já? Kdo za to může?
Vyčítá vše Bohu.
A pak se jen na kolenou k němu modlí, protože cítí, že se jeho dny chýlí ke konci.
Mnohdy bez toho, aby si uvědomil jak bídně žil.
Jak ubližoval jiným.
Jak likvidoval svoje tělo.
Jak nemluvil pravdu a pletichařil.
Jak podváděl sám sebe i své blízké.
Jakým pokryteckým a prospěchářským životem žil.
Bez jakékoliv pokory a vděčnosti k Podstatě života samého.
Vděčnost.
Pokud je nějaký pocit či rozpoložení mojí Duše, které po uzdravení z rakoviny každý den zažívám, tak je to právě vděčnost.
Pochopil jsem, že nic není samozřejmost.
A také vím, že jsem dostal druhou šanci vše skryté, ale i zřejmé si uvědomit a dát do mého nového života. Nevím jestli to dělám správně, ale snažím se o to každý jeden boží den.
A také vím, že je o mě postaráno.
A a že mám boží ochranu.
A že je vše jak má být.
Nevadí mi, že jsou fuč všechny ty milióny, domy v zahraničí, drahá auta, firmy a tolik pomíjivá sláva. Mám jen zlomek toho pozemského bohatství co jsem měl a přitom jsem bohatší, než všichni miliardáři tohoto světa.
Může to znít pošetile, ale je to jen proto, že ...
Jsem se ráno probudil.
Jsem zdravý. Jsem šťastný. Jsem naživu.
A cítím vděčnost za to, že tu jsem. A to mi stačí.
Děkuji.
Pavel Vojtek
Průvodce, Mentor, Autor a nezávislý Blogger